Kniha – objekt – divák

Kateřina Nováčková
Kniha může být čímkoli – prožitkem, moudrostí, zábavou, dárkem, vzpomínkou, fetišem... Knihu čteme, ale kniha je také objekt, haptický a vizuální. Kniha je produkt doby, kultury.
Text byl publikován v časopise Art+Antiques 6/ 2009.


Knihy – objekty jsou v současnosti k vidění v Památníku národního písemnictví Praze. Nedávno proběhlo vyhlášení Nejkrásnějších českých knih roku 2008. Knihy do soutěže přihlašují vydavatelé. V letošním ročníku vybírala odborná porota z rekordního počtu přihlášených knih (248 knih od 129 vydavatelských subjektů). Tato situace svědčí o rostoucím významu knižních úprav a zájmu vydavatelů produkovat polygraficky a designérsky kvalitnější knižní produkty, které by mohly získat označení nejkrásnější. Historie soutěže sahá až do roku 1928, kdy sběratel Arno Sáňka inicioval podle zahraničních vzorů tuzemskou soutěž. V současné době, v době kultu designu, může být název soutěže zavádějící z několika důvodů. Implikuje především estetická hlediska, která nebyla hlavními kritérii pro hodnocení knih. Obecně se v teorii designu formy produktů nahlíží spíše v širším kontextu funkce, kultury. Pohlížet na knihu pouze jako na estetický objekt je velmi jednostranné, neboť kniha je objektem užitným. Je to fúze formy s obsahem, má svůj dobový kontext, genezi vzniku a čtenáře.

Hodnocení kvality přihlášených knih, jak zdůrazňují pořadatelé soutěže, zohledňuje podmínky designérského a technologického řešení, které nejlépe zprostředkovává obsah knihy čtenáři. Knihy by měly splňovat nároky, které kladou jednotlivé soutěžní katgorie: Vědecká a odborná literatura, Krásná literatura, Literatura pro děti a mládež, Učebnice pro školy všech stupňů a didaktické pomůcky v tištěné podobě, Knihy o výtvarném umění, obrazové a fotografické publikace, Katalogy, Studijní práce posluchačů výtvarných a polygrafických škol, Cena spolku českých umělců grafiků Hollar, Cena TypoDesignClubu a Cena Svazu polygrafických podnikatelů.

Každá kniha prošla dvoukolovým hodnocením. V prvním kole technická komise reflektovala polygrafické zpracování knihy. V druhém kole posoudila knihy výtvarná komise, sestavená z předních grafiků, designérů, malířů a fotografů, letos v čele s grafickou designérkou Klárou Kvízovou. Hlavními kritéri je v této fázi souhra několika aspektů, jak uvedla předsedkyně poroty na tiskové konferenci, vztah obsahu a textu, obrazu a textu, knihařské zpracování a celková úroveň. Z jakéhosi důvodu se do užších kol nedostaly např. knihy Michala Viewegha, jak se vyjádřila Klára Kvízová, přestože jsou některé z nich designérsky kvalitně zpracované od samotné předsedkyně poroty. Znamená to tedy, že pod hlavičku Nejkrásnější se dostanou jen knihy s ušlechtilým obsahem? Budiž, ale z prezentace vítězných knih v katalogu a z charakteru výstavní expozice jsem se o této skutečnosti nedozvěděla nic. V katalogu mi kromě technických a designérských parametrů chyběly alespoň krátké anotace o obsahu knih.

Nejkrásnější české knihy jsem vídala v ambitu Místodržitelského paláce Moravské galerie v Brně. Bylo pro mě zajímavé sledovat, které knihy se umístily na tak vysokém postu, že se dostaly až do galerie, do vitríny. Ale vždycky mě trochu mrzelo, že si nemůžu knihy prohlédnout. Pohled přes sklo mi nic o kvalitě konceptu – designu a obsahu knihy v podstatě neřekl. A vidím, že se po letech nic nezměnilo. Prostor v Památníku národního písemnictví, jehož kapacita je oproti Moravské galerii asi třetinová, je jistě lichotivý ke knihám – objektům, ale méně už k potencionálním čtenářům nebo lidem, kteří se z různých pohnutek o českou knižní kulturu zajímají. Přitom i tyto knihy, jakkoli designérsky a graficky vytříbené, jsou spotřební zboží. Na loňském Bienále grafického designu v Brně jsme si mohli všimnout, že řešení je ve výstavním konceptu expozice. Po letech se konečně v prostorách galerie divák mohl cítit čtenářem, mohl se posadit, knihy prolistovat, přečíst, osahat. Jistě, Nejkrásnější české knihy roku nejsou akcí takového rozsahu jako Bienále, nicméně významnou určitě jsou, jak o tom svědčí vzrůstající kvalita naší knižní produkce. Je expozice, která bude putovat po ČR a na zahraniční festivaly zanedbána kvůli kurátorské absenci nebo snad z nedostatku finančních prostředků?

Kniha je 3D objekt, má několik úrovní, které tvoří celkový vzhled. Polygrafické pozadí, použitý materiál, grafické a typografické řešení obálky, hřbetu, předsádky, knižního bloku...to vše se podílí na celkovém působení knihy. Zařazení do kategorie nestačí k pochopení a ocenění designérského konceptu, divák by měl mít alespoň pojem o čem kniha je, co chce říci. Proces posuzování odborníky je jedna jedna věc a v žádném případě nechci jejich práci znevažovat. Knihy si ale po vyhlášení začnou žít novým životem, životem vítězů, jezdí se prezentovat, a proto by měly být výše zmíněné aspekty zohledněny i při výstavě.

Pomineme–li tyto nedostatky, jsou oceněné knihy velmi zajímavé  a porota zajisté neměla jednoduché rozhodování. Na knižních pultech se stále častěji objevují zajímavě řešené knihy. Vítězné knihy jsem sice nečetla, ale mám štěstí, že se mi některé z nich dostaly alespoň do ruky, ty ostatní jsem si pak mohla prohlédnout na tiskové konferenci. Kromě jedné, autorské knihy Martina Kubáta Je večer, vypusťte čerta! Získala první cenu v kategorii Studijní práce posluchačů výtvarných a polygrafických škol. Od autora jsme se mohli dozvědět, že je celá ručně vyrobená, od textů, přes ilustrace až k vazbě. Každý výtisk je tedy originálem a nese jisté bibliofilské kvality. To by mohlo vysvětlit, proč byla prezentována pouze za sklem. Je to zvláštní, neboť při výstavách klauzurních prací na VŠUP, na které přijde možná více diváků než na Nejkrásnější knihy, si studentské artefakty může divák volně prolistovat. Autor je ochotný vyrobit knihu na zakázku, jak jsem náhodou zaslechla při rozhovoru pro Českou televizi. Je škoda, že tyto informace v expozici ani v katalogu nenajedeme. Kniha je natolik specifická, že si podle obálky a jedné dvoustrany těžko vytvoříme představu o jejích kvalitách.

Kromě této knihy je v podstatě nedostupná kniha Pět tiběťanů – rukověť cvičence (Petr Kelder / ilustrace a grafický design: Jan Augusta / 2. místo – Učebnice pro školy všech stupňů a didaktické pomůcky), která vyšla autorským nákladem 16 výtisků. Paradoxně tedy kvůli nedostupnosti ztrácí tato kniha svou didaktickou funkci. Obrázky v knize nejsou jen ilustrace. Kniha je interaktivní, postavičky cvičenců jsou pohyblivé. Čtenář si tak sám přímo ilustruje pohyb jednotlivých poloh.

Z knih, které se ke mě v minulém a letošním roce dostaly nebo zuajaly si mě získala Koudelkova Invaze 68 (Josef Koudelka / grafický design: Aleš Najbrt / 1. místo – Knihy o výtvarném umění, obrazové a fotografické publikace), která se v loňském roce, k výročí srpnových událostí, objevila na trhu. Řešení obálky, postavené na naléhavé typografii bylo na knižních pultech nepřehlédnutelné. Bylo zajímavé pozorovat, jaké přesahy knižní obálka může mít. Zmnoženou aplikací ve výlohách fungovala pro kolemjdoucí i jako připomínka výročí událostí.

Další publikace, na kterou jsem náhodou narazila je soubor prací Antoina de Saint Exupéryho (ilustrace: Jan Hísek / grafický design: Zdeněk Ziegler), který získal hlavní cenu v kategorii Krásná literatura. Čtyř subtilních knih v papírovém pouzdře s různě barevnými hřbety jsem si všimla na pultu, vyskládaném knihami tak, aby komunikovaly jen hřbety. Proužky čtyř barevných odstínů svou decentní formou poutaly pozornost v záplavě efektů, barev a tvarů.

Vzhledem k mému předmětu zájmu byly pro mě Štormovy Eseje o typografii (grafický design a sazba: František Štorm / 3. místo – Vědecká a odborná literatura) nepřehlédnutelné. Z pozice autorovy profese pak vznikla typograficky a graficky zajímavá publikace, ve které se autor soustředil na vnitřní řešení knihy. Obálka je z mého pohledu trochu zanedbaná a kdybych netušila o co jde, vizuálně nezajímavá.

Kniha Prahou kráčí lev (Alena Ježková / ilustrace: Michaela Kukovičová / grafický design: Klára Kvízová / 1. cena – Knihy pro děti a mládež) se mi do ruk dostala již několikrát. Je to velice poutavě a originálně ilustrovaná publikace, která nejen dětskému čtenáři odhaluje magii historické Prahy, její legendy a zajímavosti. V oblasti dětských knih je v současnosti velmi pestrá produkce. Jejich síla je založena
především na ilustraci a interaktivtě a je velmi příjemné sledovat rozmanité autorské přístupy. Nemůžu nezmínit Petra Nikla, jehož ilustrace v knize Jělěňovití (grafický design: Robert V. Novák) získaly cenu Spolku českých umělců grafiků Hollar.

Třetí místo v kategorii Katalogy získala Třetí strana zdi (Antonín Dufek / grafický design: Adam Macháček, Sébastien Bohner, Welcometo.as), katalog ke stejnojmenné výstavě československých fotografií z let 1968 –1989, která nedávno proběhla v Moravské galerii v Brně. Přestože byl z epozice cítit jistý kurátorský záměr, kdy se autor snažil sestavit fotografie do tematických celků, celkový dojem působil neuspořádaně, jako by se někdo bez ladu a skladu snažil naplnit sály co největším počtem fotografií. Chtěli nám snad ukázat, že sbírka Moravské galerie je tak početná? Musím říci, že kniha je zajímavější než celá výstava, v katalogu alespoň máte čas a prostor si fotografie prohlédnout a dát do souvislostí.

Knihy Lord Mord (Miloš Urban / ilustrace a grafický design: Pavel Růt / 3. místo – Krásná literatura) jsem si poprvé všimla u cestujícího v tramvaji. Přestože čtenář byl zabrán do příběhu, bylo mi nepříjemné koukat se někomu přes rameno. Co mě však na první pohled zaujalo, byl kapesní formát knihy. Dle žánru této knihy, ideální právě na cesty.

Velmi pozitivně vnímám projekt Comenia, specificky navržené české školní písmo, určené pro učebnice a didaktické pomůcky, na kterém se podíleli tři přední čeští typografové. František Štorm vytvořil patkový řez Comenia Serif, Tomáš Brousil bezpatkový Comenia Sans a psací písmo Comenia Script Radana Lencová. Balíček Comenia Script, obsahující různé didaktické pomůcky, které autorka sama navrhla a ilustrovala, získal první místo v kategorii Učebnice pro školy všech stupňů a didaktické pomůcky. Pořadatelé soutěže si stěžovali na velmi malý počet publikací přihlášených právě do této kategorie. Impulsem k projektu Comenia byla právě nízká typografická a designérská úroveň školních učebnic. Řešení je na světě, teď už můžeme jenom čekat, který osícený subjekt či instituce se projektu ujme a uvede do každodenního provozu. Doufám,že to nebude dlouho trvat.

Cenu TypoDesignClubu získala publikace Projektil, vydaná u příležitosti stejnojmennné výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze. S touto publikací se vracím zpět k problémům, které způsobuje špatně řešená výstavní expozice. Konceptuální přístupy Petra Babáka, který je autorem designérského konceptu publikace, jsou velmi specifické. U některých vystavených knih si můžeme udělat představu o charakteru ilustrací, o grafickém řešení, typografii a leccos si domyslíme, ale k Babákovým knihám potřebujeme ještě haptickou zkušenost, abychom pochopili designérský záměr. Obálka knihy a pohled na jednu vnitřní dvoustranu naprosto nic neřekne, proč si právě tato kniha vysloužila tuto designérskou cenu. Protože je to Petr Babák, který každoročně podobné ceny dostává? Nebo proto, že autor je členem TypoDesignClubu? Takové otázky bychom si nemuseli klást, kdyby jsme do knihy mohli nahlédnout.

Vyjádřit se k ostatním knihám by zabralo ještě spousty času a prostoru. Ostatní knihy jsem navíc viděla na chvíli poprvé na tiskové konferenci. Neznamená to, že je považuji za méně zajímavé. Vzorek Nejkrásnějších knih je bezesporu pozoruhodný, co do obsahu, tak grafické úpravy. Designéři přicházejí se stále novými nápady týkající se volby materiálů, povrchových úprav, knižních vazeb a formátů a kladou ták stále větší nároky na polygrafické řešení. Ta se podle vyjádření svazu polygrafů rok od roku zlepšují a technické kvality knih rapidně rostou. Roste také počet osvícených nakladatelů, jak o tom svědčí letošní počet přihlášených knih, kterým není lhostejné, v jakém kabátě zprostředkovávají obsahy čtenářům. To vše pak spolu pozitivně přispívá nejen ke kultivaci knižních pultů, ale především ke kultivaci čtenářů. Držím pěsti, aby co nejdříve spatřily světlo světla nové školní učebnice, a aby nadstandartní péče, která je věnována čtenářům v ostatních kategoriích, mohla působit již v době, která je pro vnímání čtenáře naprosto klíčová.

Kniha – objekt – čtenář, to je vztah, který by dle mého názoru měla zohledňovat tato expozice. Aby výstava, která zprostředkovává výsledky odborného hodnocení v oblasti knižní kultury nebyla jen bezkoncepčním přívěškem soutěže, který se stěhuje z města do města. Aby se uchopila kurátorsky a vyřešila přístupnost takovým způsobem, aby se divák mohl cítit i čtenářem. Že je to možné, jsme mohli vidět na loňském Bienále nebo na každoroční výstavě klauzurních prací na VŠUP.

No a teď nezbývá, než vyrazit do knihkupectví!

Obrázky: zdroj PNP.

Přidat komentář


jméno:

e-mail:

text: