Posaďte se prosím

Kateřina Nováčková
Nedávno zničehonic zmizely lavičky ze zastávek tramvají v Karlíně. Zůstaly po nich jen obrysy na zemi. Pár dnů poté černý výlep na sloupech objasňoval, proč byly lavičky odstraněny. Městská část Praha 8 údajně desetkrát navýšila poplatky pro firmu, která lavičky provozuje. Vracím se po prázdninách a nestačím se divit. Lavičky jsou zpět, je jich víc, jsou nové a křičí: „Tuto lavičku pro vás zakoupila Městská část Praha 8.‟ Některé se dokonce pyšní portrétem místního starosty.
Text byl publikován v časopise Art+Antiques 1/ 2011.

"Zrušení reklamních laviček MČ Praha 8 vnímá jako problém, který komplikuje život občanům. Městská část připomíná, že firma provozuje lavičky kvůli zisku z reklamy (lavičky jsou reklamním nosičem), a tudíž se jedná o podnikatelskou, tj. výdělečnou aktivitu; tzn. nejedná se o službu občanům. V reakci na danou situaci městská část plánuje instalaci nových laviček z rozpočtu MČ Praha 8 (v návaznosti na rozpočet pro rok 2009),” píše se na webových stránkách příslušné Městské části. A jaký je výsledek? Nově zřízené lavičky mají stejné reklamní tabule jako ty původní. Že by Praha 8 neprokazovala službu občanům?

Městský mobiliář

Lavičky jsou podobně jako ostatní městský mobiliář (odpadkové koše, světla, stojany na kola, zastávky autobusů apod.) základním vybavením veřejného prostoru města, které je pro nás natolik samozřejmé, že jim většinou nevěnujeme zvláštní pozornost. Pokud některá část městského mobiliáře zmizí nebo se naopak nová objeví nebo zda je nějak narušena jeho funkce, často si teprve tehdy uvědomíme jejich existenci a význam. Tyto předměty jsou tichými společníky našeho pobytu ve veřejném prostoru, s jejichž přítomností se cítíme pohodlně. Definují město jako uživatelsky přívětivý prostor, když cestujeme, nakupujeme, odpočíváme nebo se jen tak procházíme. V každodenní zkušenosti vyplyne na povrch především funkce těchto předmětů. Představme si například park bez laviček. Funkce odpočinkového místa by byla náhle zpochybněna. Bez laviček nebo přístřešků trpí i tramvajové zastávky. Nemít po ruce odpadkový koš taky není příjemná zkušenost, zvláště v Praze, která bojuje proti zněčištění ulic zákazem odhazování odpadků pod vysokou pokutou.

Horror vacui

U městského mobiliáře se nyní setkáváme s novou přidanou hodnotou. Části mobiliáře slouží současně jako reklamní plochy (zastávky městské hromadné dopravy se citylighty, reklama na zábradlí, na odpadkových koších, lavičkách apod.) Vizuální komunikaci ve veřejném prostoru ovládá horror vacui – strach z prázdného místa. Představa západní kultury, že prázdné místo není nic než nevyužitá plocha stimuluje „kreativitu‟ marketingových expertů a reklamních agentů a jejich vynalézavost nových reklamních ploch nebere konce. Odstrašujícím příkladem za všechny budiž zmiňované promolavičky. Jistě, leckdo může namítnout, i promolavička funguje stejně jako každá jíná lavička. Opěradlo sice není tak pohodlné, ale dá se na ni posadit. V místech, jako jsou tramvajové zastávky, stejně není většinou na vysedávání dost času. Naproti tomu v parku, kam chodíme za odpočinkem, by asi moc užitku neměla. Ale s užitností městského vybavení jde ruku v ruce vzhled a celkové začlenění do okolního kontextu. Nejen že je promolavička vizuálně odpudivá, navíc je i ergonomicky neadekvátní. Její tvarové řešení je uzavřená struktura, odkazující pouze ke své reklamní funkci, nerespektující uživatele ani charakter okolí. Vazba promolavičky na okolí je pouze instrumentální, maskuje svůj komerční účel za službu občanům. Podstatou je umístit co nejvíce kusů na nejrůznější místa. Někdy poněkud nepochopitelně jako např. na náměstíčku u stanice metra Křižíkova, které má místa k sezení již dávno vyřešená. Vedle laviček, lemujících alej stromů působí nové proklamace Městské části ještě falešněji než na zmiňovaných zastávkách tramvají, kde místo k sezení skutečně chybělo. Nebyla to snad právě Praha 8, která již dříve tuto odpočinkovou zónu vybavila?

Když uvážíme, jaký stavební boom v Karlíně po povodních probíhá a kolik architektonicky zajímavých projektů mohlo v této specifické pražské lokalitě již vzniknout, je kauza s lavičkami o to víc paradoxnější.

"Podle Bofilla by Karlín měl být vzorem pro ostatní městské části mimo centrum Prahy v urbanizaci a ve vzhledu tzv. městského mobiliáře, což jsou lavičky, chodníky, světla." (archiweb, 23. 1. 2007) Citace španělského architekta, který projektoval administrativní budovu Corso Karlín v Křižíkově ulici naznačuje, že nejen kvalitní architektura utváří genius loci. Komplexní urbanistické uvažování, dotažené do nejmenších detailů urbánního designu se v Karlíně evidentně nepěstuje a místní řešení „služby občanům‟ naštěstí nepůsobí vzorově pro ostatní části v centru Prahy.

Urbánní design

Budování a kultivaci veřejných prostranství má v kompetenci správa města. K těmto účelům vypisuje veřejné soutěže. Dle potřeby si pak najme dodavatelskou firmu, která mobiliář zajistí nebo zadá zakázku architektonickým studiím. Architekti si buď vyberou dílčí sériově vyráběný mobiliář z katalogu dodavatelských firem nebo si naopak vybavení sami navrhnou.

Vedle firem, které dodávají městské zařízení určené k reklamním účelům, je na českém trhu nemalá nabídka společností, které se přímo na urbánní vybavení specializují. Dostupné jsou desítky typů laviček od klasických rustikálních tvarů až po moderní minimalistické. Jejich designérská úroveň je však velmi kolísavá. V oblasti kvalitního moderního designu za zmínku určitě stojí firma Mmcité www.mmcite.com, která se specializuje na komplexní řešení městského mobiliáře. Páteří firmy jsou designéři David Karásek a Radek Hegmon. V současnosti však Mmcité spolupracuje i s jinými designéry a od roku 2003 získala za své výrobky řadu mezinárodních designérských ocenění. V podobném stylu jako Mmcité představuje drobný městský mobiliář (lavičky a odpadkové koše) firma Blackbox www.mobiliarpro.eu, která se mimo jiné zabývá architekturou a interiéry a jejím dvorním designérem je Jan Padrnos. Z jiného soudku je sortiment firmy Karim www.karim.cz. Od místy rozpačitých pokusů o moderní design po produkci tradičních tvarů, Karim nabízí stylově rozmanité lavičky pro široké spektrum použití, vyhovující různorodému zákaznickému vkusu. Pro srovnání stojí uvést např. kolekci společnosti Mival www.mival.cz, která je naproti tomu velmi tradiční.

V otázce materiálu se výrobci většinou shodují. V designu lavičky musí být zohledněny ergonomické aspekty a materiál musí být resistentní proti útokům vandalů a nepřízni počasí. Proto se nejčastěji používá kombinace odolného kovu nebo kamene se dřevem. "Plasty jsou jen zdánlivě jinou alternativou, ale ty levné nejsou odolné proti poškrábání, „škaredě stárnou‟, zatímco odolné plasty jsou drahé. Dřevo naproti tomu pracuje a „krásně stárne‟, uvedl David Karásek z Mmcité v časopise Designtrend (22/2004).

Důležitým počinem v oblasti městského mobiliáře byla soutěžní přehlídka Citypoint – na cestě městem, kterou pořádalo stejnojmenné občanské sdružení. Bohužel se uskutečnila pouze ve dvou ročnících – 2005 a 2006. Jako jediná akce svého druhu měla upozornit na problematiku tohoto specifického odvětví designu. Cílem bylo představit a zhodnotit jak kvalitní realizované projekty, tak studentské práce. Měla pozitivně motivovat k soustředěnější diskusi a péči o veřejná prostranství. Podobnou úlohu plnilo ve své době i Design Centrum České republiky, v jehož spolupráci mimochodem Citypoint probíhal, a které fungovalo jako spojovací článek mezi klientem a designérem. Oceňování dílčích aktivit stimulovalo nejen designéry, ale i výrobce ke zkvalitnění produkce jak ve vztahu k zákazníkovi, tak k celkovému environmentu.

Mezi zajímavé realizované projekty z let 1989 – 2005 vybrala porota např. Horní náměstí v Olomouci (HSH Architekti), vydláždění historického centra Českého Krumlova (Hana Zachová), úpravu nádvoří Pražského hradu (HSH Architekti), revitalizaci centra v Náchodě (Archteam), Dolní náměstí ve Slavonicích (Roman Koucký) atd.

V současnosti Design Cabinet CZ každoročně vyhlašuje Národní cenu za studentský design, která navazuje na tradici ceny původní, organizované Design centrem ČR. V roce 2008 získal hlavní cenu Roman Vrtiška (nyní spolupracuje mimo jiné s Mmcité), za variabilní lavičky Sinus, které využívají prostoru kolem kmene stromu. Lavička je navržena z perforované oceli, ze které lze vytvořit jeden až tři sedáky. Sloužit může také jako stojan na kola. Tentýž designér byl úspěšný v prvním ročníku Citypoint, kde získal druhou cenu za minimalistické multifunkční lavičky Snake a Minima. Lavičky z nerezové robustní trubky byly navrženy přímo do školního areálu, určené k sezení pro mladou generaci na horní straně opěradla. Vedle své základní funkce nabízí rovněž jiné druhy využití jako prolézačky, překážky pro streetové sporty nebo jako zábradlí.

Ve stejném roce Citypoint ocenil prvním místem nápaditý, sitespecifický design laviček Štěpána Eliáše a Josefa Hajného. Zvlněná dřevěná plocha, inspirovaná reliefem krajiny okolo Brna, je upevněna na ocelových stojkách a opatřena kovovými destičkami, na kterých jsou vyfrézovány symboly zajímavých míst v dané lokalitě. Pro různá města by pak mohly vznikat samostatné série.

(více na www.citypoint.cz)

Skutečnost a sen

Designérské výstřelky jsou však stále výsadou studentských prací. Běžný sériový sortiment zůstává buď u standartního, léty prověřeného designu nebo se snaží přizpůsobit současným nárokům redesignem – tvarovou a materiálovou modernizací tradičních tvarů laviček. Situace na designérských veletrzích a výstavách je vždycky odlišná od toho, co se děje v reálném veřejném prostoru. Nové trendy a koncepce vstupují do skutečného každodenního života buď se značným zpožděním nebo vůbec. Sny designérů o tom, jak se jednoho dne začnou jejich návrhy sériově vyrábět, se obzvláště v našem kulturním kontextu zatím nedaří plnit. Městské zastupitelstvo dává častěji přednost konvenčnímu designu městského mobiliáře, firmám typu Karim nebo Mival.

Nové trendy získávají prostor spíše v prostředí moderních developerských projektů, neboť zde nové urbanistické funkce veřejného prostoru teprve vznikají a je jednodušší kombinovat moderní architekturu s moderním designem. Na památkově chráněných místech, které je historicky a funkčně definovanou veličinou, se častěji rekonstruuje původní zařízení, než revitalizuje v duchu moderních požadavků.

Nové obzory slibovala nedávná výstava, neurčitě nazvaná Budoucnost a přítomnost Prahy 1, která se od 23. do 27.11. 2009 konala ve výstavní síni Akademie věd ČR. V Programu regenerace – projekt pro budoucnost magistrát představil 9 projektů na revitalizaci významných centrálních tepen Nového Města (28. října, Jindřišská, Štěpánská, Opletalova, Hybernská, Na Poříčí, Žitná, Pařížská a křížení Týnské s Dlouhou a Štupartskou). Společné pro všechny projekty je snaha po vyřešení alarmující současné dopravní situace ve vztahu k pěším a odpočinkovým zónám. Nad vizualizacemi jednotlivých návrhů jsem se zasnila nad uživatelsky vstřícným a krásným obrazem Prahy 1, kdy se budu brouzdat ulicemi, nebudou mě obtěžovat auta a tu a tam si pohodlně odpočinu. Na Poříčí, kudy chodím často domů, se dokonce posadím do stínu stromu a budu rozjímat nad fasádou Bílé labutě, hotelu Imperial nebo jen tak pozorovat vyklidněné kolemjdoucí. Ano, budoucnost Prahy 1 je nadějná, otázkou však je jaká budoucnost, kdy? Na tyto otázky výstava bohužel neodpovídá. V průvodním textu k výstavě se uvádí, že MČ Praha 1 od roku 1997 financovala již 27 úprav veřejných prostranství. Pro příklad však uvádí pouze pilotní projekt odpočinkového ostrůvku v Dlouhé ulici a rekonstrukci Petrského náměstí. Tedy...těšme se na "budoucnost", neboť přítomnost je zatím velmi tristní.

Každodenní realita

Vydala jsem se prozkoumat centrum a periferii Prahy. V Praze 1 je problematika laviček již léta vyřešená. Převládá zde tradiční vybavení, které neuráží a zapadá do celkového kontextu staré zástavby. Část Prahy 1 je vesměs sjednocená jedním typem lavičky s klasickým dřevěným sedanem a opěrákem, upevněným na dekorativní kovovou konstrukci, připomínající tvar dračího těla s hlavou a ocasem. Od ulice Dlouhé, přes Alšovo nábřeží až na Staroměstské náměstí najdete spousty odpočinkových míst s tímto druhem laviček, které spolu s ostatním mobiliářem (lampy, zábradlí, odpadkové koše apod.) pozitivně dotváří celkový ráz Starého města. Výjimkou jsou tytéž lavičky kolem Husova pomníku na Staroměstském náměstí, které byly nedávno opatřeny novým nátěrem. Původní, barevně neutrální tmavěhnědé lavičky získaly nový, světle šedý nátěr. Nejen že je světlá barva z hlediska údržby nepraktická, lavičky navíc ztratily svůj původní archaický ráz a působí nyní jako plastové odlitky.

Poněkud nepochopitelná je situace na Petrském náměstí, které nedávno prošlo rekonstrukcí. V centrálním prostoru vznikla nová odpočinková plocha s nově vysázenými stromy, odpadkovými koši na tříděný odpad a sítí laviček. Každé z umístěných zařízení má svůj charakteristický ráz, který v konečném účinku budí velmi roztříštěný dojem. Moderní design malých kontejnerů na tříděný dopad se svým tvarem a barevností bije s klasickým tvarem světle šedých dřevěných laviček s kamenným podstavcem a s dekorativní kovovou obrubou okolo stromů. Lavičky působí velmi lacině a jejich světlé monochromní řešení je tím, co tvář náměstí, které samo o sobě není architektonicky moc vábné, negativně ovlivňuje.

Doslova minimalisticky je řešeno prostranství u hotelu Intercontinental v Pařížské ulici. Robustní oválné kamenné lavice v kombinaci s válcovými sedany rozmístěné na poměrně velké betonové ploše vypadají sice zajímavě, avšak absencí zelených prvků působí jako místo odpočinku nepohodlně a chladně.

V rámci možností je uzpůsoben centrální prostor na Palackého náměstí ohraničený sítí rušných ulic. Ambice vytvořit uprostřed hlučného motoristického dění pohodlnou odpočinkovou oázu, symbolicky vymezenou malým živým plotem, zůstaly bohužel nenaplněny. Přestože masívní dřevěná lavice vyhlíží komfortně a s výhledem na Malou Stranu a Hradčany, lidé dávají častěji přednost schodům Rudolfina nebo lavičkám na Alšově nábřeží.

Pro kontrast jsem se jela podívat na sídliště Jižního města. Uniformita sídliště však ukrývala mnohé varianty odpočinkových artefaktů. V okolí metra Chodov najdeme moderní kovové lavičky, které jsou součástí mobiliáře, který vznikl s výstavbou místního obchodního centra. Na zastávkách tramvají nechybí oblíbené promolavičky. Půjdeme-li dále na sídliště, všimneme si, že základním typem lavičky jsou jistě původní mohutné dřevěné lavice, zdobící jednotlivé vchody domů nebo sítě cestiček. V lesoparku můžeme narazit na výstřední barevné DIY kusy či torza porostlá mechem nebo na nové lavičky z projektu Lavičky pro Prahu, jak nás upozorňuje samolepka na opěradle. Přestože každá lavička na Chodově je v současnosti různé designérské kvality, stáří nebo stádia rozkladu, je důležité si uvědomit, že kdysi dříve tu byla snaha o jednotný urbanistický koncept a vzhled odpočinkových zón. To se dnes směle ignoruje. Příkladem budiž nově vybavená místa v jádru sídliště. Míjela jsem malý altán u dětského hřiště s dřevěnými lavičkami na kovových podstavcích, z nichž pouze jedna byla ze sortimentu Mmcité, zatímco design ostatních byl stylově obdobnou napodobeninou.

Urbánní design a genius loci

K mému překvapení se otázka laviček na periferii kvalitou výrazně nelišila od srdce Prahy. Karlín by se mohl v porovnání s Chodovem stydět, neboť promolavičky zde jinde než na zastávkách MHD nenajdeme.

I když robustním archaickým lavičkám v Praze 1 by redesign určitě prospěl, je ve skutečnosti vhodné, že se tato městská část konzervuje v jednom stylu městského mobiliáře. Představme si promolavičky na Staroměstském náměstí, kterak obíhají okolo Husova pomníku. To by bylo opravdu moc. Ale proč se máme nad takovými produkty pohoršovat jen na místech památkově rezervovaných? Karlín sice není tolik turisticky lákavá lokalita, má však svou charakteristickou tvář, jinou urbánní funkci. Jako místo bydlení a administrace se nyní architektonicky obrozuje a má velký potenciál do budoucna. Přítomnost promolaviček je pro mě stejně pohoršující zde jako kdekoli jinde. Přitom i reklamní plocha na mobiliáři může být designérsky zajímavě navržená, jak si můžeme všimnout například u designu některých zastávek městské hormadné dopravy. Jejich samozřejmou součástí jsou dnes již citylighty, jedny z mála reklamních ploch, které pozitivně reagují na okolí i uživatele. V soutěžním zadání Citypointu bylo dokonce jedním z požadavků začlenění reklamní plochy již do vlastního konceptu designu. Možnosti a kreativita tu jsou, zatím chybí jen vůle příslušných investorů.

Nejsem sice zastáncem moderního designu za každou cenu, přesto bych si přála, aby designérské výstřelky či studentské experimenty dostaly ve veřejném prostoru více šancí. Budiž nám je příkladem např. Barcelona, fúze starého a nového, kde idea urbánního designu je v mnoha směrech dotažená k dokonalosti. Porozhlédneme-li se jinde v zahraniční, máme určitě co dohánět.

PS

Paradoxem na druhou je, že za tu dobu, co nové promolavičky v Karlíně stojí, je zatím prodaná pouze jedna reklamní plocha. Lze tedy zpochybnit jejich reklamní účel? Ve finále nezbývá než zadarmo komunikovat osvětová sdělení občanům o šlechetnosti místních radních.

Obrazové zdroje: www.citypoint.cz, www.mmcite.com, Roman Vrtiška, Budoucnost a přítomnost Prahy 1

počet komentářů (3)


Děkuji za parádní článek věnující se veřejnému prostoru. Myslím, že věc je stále podceňována a zasloužila by si větší pozornost. Takže poděkování autorce a budu se těšit na další zasvěcené příspěvky.

Jenom bych doplnil, že možností v utváření veřejného prostoru je vskutku nepřeberné množství, takže kromě obecně známých lze za výše uvedenou trojtečkou pokračovat např. informační tabule, ukazatele, chodníky, lampy, hodiny, dláždění, ploty, plůtky a ohrazení, mostky, zábradlí, zídky, záhony, fontány...

...vybavením veřejného prostoru města, které je pro nás natolik samozřejmé, že jim většinou nevěnujeme zvláštní pozornost...často si teprve tehdy uvědomíme jejich existenci a význam.
Troufal bych si dokonce i tvrdit, že veřejný prostor ovlivňuje naše postoje a cítění zcela zásadním způsobem, dokonce bych mu přisoudil ještě větší dopad než budovám nebo dokonce mediálním vývarům. Zase se ale bojím, aby se to s tím významem moc nepřehnalo, aby stejně jako dnešní architektura se nestal veřejný prostor rukojmím specializovaných odborníků a místo veřejného prostoru jsme se nedočkali prostoru veskrze prezentačního, na což text též sám naráží.

Corso Karlín. Sice je budova přetřásána jako kvalitní architektura, leč též je nepřehlédnutelným památníkem naprosté ignorance tradice a kvality původního prostředí. A neomlouvá, že toto prostředí bylo v době minulé a pominulé zhusta destruováno.

K čachrům s reklamními lavičkami viz též
* http://www.komunalnipolitika.cz/clanek_hloupost_nebo_zamer
* http://www.komunalnipolitika.cz/clanek_kdo_ma_platit_lavicky



Díky za komentář a doplnění. Lavičky jso vskutku bizarní kauzou. Jsou signifikantním příkladem přístupu komunální politiky k veřejnému prostoru. Je zarážející a smutné, když autoři uvádí, že mít po Praze lavičky ZDARMA je tou nejvyšší komunální hodnotou. Obhajovat firmu, která lavičky zdarma nabízí jako dobrodince, kteří altruisticky myslí na to, aby se lidé měli kde posadit a vnímat reklamu na opěradlech jako chvályhodné médium pro informování občanů je demagogie nejyvššího kalibru. Je to jako bychom si měli vážit firmy, která kvůli tomu, že nám přelepí okna reklamou, sníží naše náklady na bydlení např. Budiž...leckdo by se nad tím nepohoršoval, neboť ZDARMA je mantrou současnosti. Proto to zas tak zarážející ani není. Souhlasím s vámi, že veřejný prostor ovlivňuje naše postoje a cítění zásadním způsobem. Podíváme-li se kolem sebe, nedivme se jak to tu vypadá a nepohoršujme se nad tím, že leccos nefunguje. Jediný způsob, jak z toho ven je občanská kritika a angažovanost a mám pocit, že jsme nakročili správným směrem, soudě podle aktivit za poslední dobu – výzvy architektů, články v médiích, např. A2 č.6 je věnovaná developerům, výstavy, http://www.praguewatch, http://www.letnasobe.cz....apod. I když je městský mobiliář až posledním článekm celého problému, je dobré, že se začalo něco dít. Ale...dost už moralit :-) .



Dobrý den,

zaujal mne Váš příspěvek ohledně městského mobiliáře. Zejména pak rozbor jednotlivých typů laviček a celé problematiky. Naše firma je výrobcem laviček a odpadkových košů http://www.lavicky-kose.com. Našim cílem je vyrábět kvalitní, pěkné a pohodlné lavičky. Pokud najdete čas, budeme Vám vděčni za shlédnutí našich výrobků a případnou recenzi.



Přidat komentář


jméno:

e-mail:

text: