Bienále jako proces

Kateřina Přidalová
Tohle jsou první dojmy z letošního Bienále, sepsané do 48 hodin po skončení sympozia.
Text byl publikován v časopise Art&Antiques, 7+8/2012.

Bienále Brno letos už po 25. přináší nejnovější trendy grafického designu. Nový, mladý organizační tým v čele s Radimem Peškem navzdory očekávání neprovedl žádnou revoluci. I nadále zůstávají nosnými pilíři bienále soutěžní přehlídka, výstava hostujícího kurátora, sympozium a pocit, že bienále je stále akcí pro designérskou komunitu. Nicméně cosi jiného, pozitivního se plíživě vtírá.

Jedním ze současných trendů designu je sebereflexe, tázání se po smyslu a povaze designérské praxe. „Můžeme sledovat posun od tradičních výstav prezentujících designérská portfolia směrem k výstavám, které se zabývají sebereflexí designu jako procesu, zkoumání svých možností a postupů. Proměňuje se role nebo dokonce definice designéra, který sám sebe vnímá zároveň jako umělce, editora, kurátora, spisovatele, nakladatele, sběratele apod.,“ říká korejská designérka Na Kim, předsedkyně výběrové poroty BB. „Já sama to vnímám pozitivně, neboť to otevírá nové možnosti tvorby, smazává se hranice mezi jednotlivými oblastmi a designérský proces se otevírá experimentování a odvážné spolupráci napříč obory. Domnívám se, že jádrem takového pojetí designu je představa ,odmítnutí odborníkaʻ a ,důvěra ve spolupracovníkaʻ, víra ve spolupráci mezi různými oblastmi,“ dodává Na Kim v rozhovoru, který vyšel v časopise A2.

V tomto myšlenkovém ovzduší vznikalo letošní bienále. Organizátoři si kladli otázky po smysluplnosti pokračování mezinárodní soutěže a proto změnu prodělala právě soutěžní přehlídka. Zrušili členění exponátů do národních sekcí a opustili model cyklicky se střídajících ročníků podle kategorií – knižní a plakátové bienále. Designéři letos poprvé mohli do soutěže odeslat jakékoli práce napříč spektrem formátů a médií grafického designu. Hlavní pilíře bienále – soutěžní přehlídka, sympozium a výstava hostujícího kurátora jsou nyní vzájemně vybalancované a celá akce je koncipována jako souhrn paralelních událostí srovnatelného významu. Soutěžní přehlídka je oslabena ve prospěch ostatních výstav. V důsledku je pak BB stravitelnější a rozmanitější.

V každé z budov Moravské galerie pak najdeme vždy dva svébytné kurátorské projekty, diskutující specifické problémy designérské praxe v určitém sociokulturním prostředí. Práce z Kalifornie kurátora a designéra Jona Suedy v Pražákově paláci můžeme konfrontovat se zajímavým počinem holandského studia Experimental Jetset o hnutí Provo, které v 60. letech rezonovalo ve veřejném prostoru Amsterodamu. Zážitek ze soutěžní přehlídky v Uměleckoprůmyslovém muzeu můžeme obohatit o konceptuálně náročnější expozicí Khhhhhhh skupiny Slavs and Tatars, zabývající se vztahem jazyka, kultury, vzdělávání a pokroku. V Místodržitelském paláci nás čekají dvě výstavy zaměřené na českou uměleckou a designérskou praxi – monografická výstava Květy Pacovské a výstava Dar – Husák trávu nekouřil zkoumající fenomén českého hudebního plakátu od 70. let do současnosti.

Listování dovoleno

Produkce soutěžní přehlídky BB je výsledkem kooperace na mnoha úrovních. Výběrová porota byla letos poprvé zároveň i kurátorským týmem, který celý proces diskutoval i s architekty expozice a tvůrci vizuálního stylu 25. BB. Dříve vizuálně předimenzovaná soutěžní přehlídka, okupující všechny budovy MG, je nyní sevřenější, kompaktnější a divák má větší klid a prostor vnímat souvislosti a paralely současných trendů.

Designu této výstavy vděčíme za to, že se v Uměleckoprůmyslovém muzeu můžeme cítit velmi příjemně a pohodlně. Kustodky se usmívají, neboť nemusí řešit, jestli se někdo chová nepatřičně. Na exponáty je možné sahat, prohlížet si je, o pult či vitrínu se klidně můžete opřít, položit tašku. Principem výstavního řešení je proces a recyklace, jehož autory jsou Anna Kozová a Jerry Koza. Štosy z dřevěných hranolů vypůjčené od firmy TON v kombinaci se sklem, jsou sestaveny do variabilních útvarů, vytvářejících pulty, stěny a zákoutí. Zatímco se speciálně naštosované dřevo suší, slouží zároveň jak výstavní médium či mobiliář k odpočinku. Po skončení bienále se vysušené dřevo vrátí majiteli a bude si dál žít svým životem.

Novinkou, která významně celou brněnskou událost obohacuje je krátká publikace, jakési festivalové noviny, které jsou návštěvníkům volně k dispozici. Zde se můžeme prostřednictvím rozhovorů seznámit s problémy a tématy, která se řešila na sympoziu a nahlédnout do zákulisí designérského a organizačního procesu bienále. Novinami se třetí pilíř BB – sympozium, dříve určené výhradně pro odborné publikum, alespoň částečně otevírá nejširší veřejnosti.

Designéři sobě

Mantra procesu, spolupráce, sebereflexe, interdisciplinarity, variability a recyklace zněla celý první víkend BB v brněnské Redutě na sympoziu. Design tedy není o finálním tvaru instalovaném v bílé krychli a trend už zdaleka není jen vnější estetická forma. Design je v konceptu, v této univerzální metodě, v síle myšlenky. Nejednou zaznělo, že designér a kurátor jsou v podstatě synonyma, neboť v obou případech jde o editaci materiálu. Snad poprvé organizační tým pojal BB jako jeden koncept a proto je letošní ročník konzistentní na mnoha úrovních a v rámci historie bienále jedinečný a trendy. Velmi pozitivně vnímám rovněž posun k otevření diskuse o grafickém designu. Kurátorsko-organizační tým si položil nové otázky a otevřel nové problémy, o kterých se lze dočíst vedle katalogů doprovodných výstav i v novinách.

Když se pokusím vnímat přehlídku v Uměleckoprůmyslovém muzeu prizmatem běžného diváka, napadá mě otázka udržitelnosti konceptuálního přístupu z hlediska čitelnosti, srozumitelnosti a estetiky, neboť o vystavených exponátech se opět nedozvím víc než jak vypadají. Kustodky mě neobtěžují, mám se kde posadit a můžu klidně hodiny rozjímat nad tím, co tím chtěl vlastně autor říci a proč. Obávám se, že se v mnoha případech záměru nedopátrám, ačkoli mi Moravská galerie nabízí zvýhodněné vstupné k opakované návštěvě.

Příkladem je práce Jamese Langdona, konceptuálně sofistikovaná vizuální identita pro Eastside project galerii v Birminghamu, o které autor mluvil téměř hodinu na sympoziu. Z vystaveného příkladu jen těžko pochopím, proč je layout několikrát přetištěný a tudíž v podstatě nečitelný. Podobné je to s vizuální identitou samotného 25. bienále (Tereza Hejmová, Adéla Svobodová, Pauline Kerleroux), koncipovanou jako záznam procesu vzniku BB, jehož variabilita výrazových prostředků a médií je vyhrocena ad absurdum.

Taková úvaha možná není úplně vhodná, neboť podle toho, co jsem měla možnost přes víkend vidět, slyšet a zažít, je zřejmé, že BB je určené primárně pro designérské publikum. Nemůžu se však zbavit dojmu jednotvárnosti, který čiší z hlavní soutěžní přehlídky a z příspěvků na sympoziu. Jako designérka bych se cítila frustrovaná z uniformity konceptuálního trendu, frustrovaná z toho, že nepracuji pro kulturní sektor, nedělám korporátní styl kulturních institucí, knihy a výstavy a nevlastním vydavatelství či jinak nerozvíjím své autorské iniciující aktivity a nespolupracuji s lidmi napříč obory. Je snad pro grafického designéra méněcenné pracovat pro řezníka na rohu, pekárnu v ulici, firmu, která mě šatí nebo jiné ziskové či neziskové instituce, kterým důvěřuji?

Kurátorský výběr jak exponátů hlavní výstavy, tak příspěvků do sympozia je velmi úzce vymezen a přirozeně ovlivněn osobními preferencemi jednotlivých členů organizačního týmu. Z celého spektra vizuální kultury, jejíž dominantou grafický design bezpochyby je, hlavní přehlídka a sympozium prezentuje pouze zlomek designérské praxe jako je design kulturních institucí, knih a autorských projektů. Takové pojetí staví problematiku grafického designu do pozice elitářské pseudoumělecké praxe odtržené od každodenní reality. V důsledku pak jde o velmi subjektivní pohled na to, co je kvalitní grafický design. Vedoucí organizačního týmu Radim Peško přizval ke spolupráci osobnosti jemu blízké, zformované holandským prostředím, které je designérsky velmi progresivní, konceptuální a s velkým vlivem na oborový diskurz.

První krok

Když se podívám na celkový koncept BB, je pro mě soutěžní přehlídka nejslabším článkem celého bienále, neboť nenabízí srozumitelné odpovědi na otázky, které si v souvislosti s tímto typem akcí sami organizátoři kladli: Jaký je rozdíl mezi projekty předloženými do designérské soutěže a běžnými designérskými pracemi? Mají tato díla původní přirozený účel vycházející z designérského procesu, nebo jsou zamýšlena a vytvořena pro soutěžní či jinou výstavu? Je oprávněné chápat tyto práce jako reprezentativní vzorek? Jak se u nové generace designérů změnil postoj k designérské soutěži? Rovněž bych ocenila, kdyby se kurátoři pokusili otevřít diskusi o tom, co tento převažující konceptuální trend v současnosti může implikovat.

Můj celkový dojem z 25. BB je ve finále dobrý a jsem ráda, že se tato akce konečně otevírá reflexi fenoménu grafického designu. Protože si organizátoři jako východiska produkce BB zvolili pojetí designu jako modu dotazování a pojetí designu jako procesu, věřím, že je to s BB na dobré cestě. To, že se letos řešila primárně umělecká zodpovědnost grafického designu ještě neznamená, že se za dva roky nebudou řešit otázky např. sociální, enviromentální a ekologické zodpovědnosti designu nebo i témata komerčnějšího ražení. I Bienále Brno je proces.

25. Mezinárodní bienále grafického designu Brno
pořadatel: Moravská galerie v Brně a Ministerstvo kultury ČR
místo: všechny výstavní objekty MG
předseda org. výboru: Radim Peško
sponzor: UniCredit Bank
termín: 21 . 6.–28. 10. 2012
www.bienalebrno.org

počet komentářů (3)


like!

a zajímalo by mě ještě pár věcí, které vidím asi jinak, nebo jen nerozumím formulacím. předně jak "v tomto myšlenkovém ovzduší vznikalo letošní bienále" (tedy "experimentování a odvážné spolupráci napříč obory ... ,odmítnutí odborníkaʻ a ,důvěra ve spolupracovníkaʻ, víra ve spolupráci mezi různými oblastmi")? v čem konkrétně to vidíš? letos bienále připravovali (opět) designéři (a zaměstnanci galerie).

pak píšeš, že "designu této výstavy vděčíme za to, že se v Uměleckoprůmyslovém muzeu můžeme cítit velmi příjemně a pohodlně". vážně? celou dobu (co jsme tam byli vlastně sami) jsem si říkal "otevřete alespoň okna, vraťte alespoň tu zrušenou kavárnu a bookshop, zavolejte sem nějaký mladý studentky, ať si s váma o tom povídaj... prostě udělejte něco s tou mrtvolou!" a to nemusíme mluvit o ne-přítomnosti bienále ve městě.

ale je možné, že jsi to psala (hlavně) pod dojmem sympozia ("Mantra procesu, spolupráce, sebereflexe, interdisciplinarity, variability a recyklace zněla celý první víkend..."), protože z expozicí nic takového neprosvítá. naopak působí, že právě je "o finálním tvaru instalovaném v bílé krychli".-)

nebo "... poprvé organizační tým pojal BB jako jeden koncept a proto je letošní ročník konzistentní na mnoha úrovních a v rámci historie bienále jedinečný a trendy". vážně? výstava "haloun a co kdo poslal" a provo, soutěžní část a pacovská? co společného tam vidíš (což ale neznamená, že by tam být muselo. jen mě převapila ta představa "jednoho konceptu").

no a "napadá mě otázka udržitelnosti konceptuálního přístupu z hlediska čitelnosti, srozumitelnosti a estetiky...". tady by mě zajímalo, jak myslíš tu "udržitelnost". obecně jako trendu v gd, nebo pro expozice gd? (také si nejsem jistý samotným pojmenováním "konceptuální" přístup, nebo gd; vlastně jde zase o esteticky vyhraněný přístup + trochu té rétoriky, kdy se místo "takový nápad" říká "koncept".)

a co mě asi nejvíc zajímá a chtěl bych si o tom víc přečíst: "Nemůžu se však zbavit dojmu jednotvárnosti, který čiší z hlavní soutěžní přehlídky a z příspěvků na sympoziu..." a "Takové pojetí staví problematiku grafického designu do pozice elitářské pseudoumělecké praxe odtržené od každodenní reality" šlo by to?-)

dík moc za článek! sakra proč se takhle nepíše o gd víc...



především, jak jsem psala, jsou to první dojmy, dneska bych to třeba zformulovala líp…ale jistě, to mě neomlouvá :-)

ad myšlenkové ovzduší – takové otázky si letos kladla výběrová porota v čele s korejkou Na Kim, která mi to formulovala v rozhovoru http://www.advojka.cz/archiv/2012/13/nova-definice-designera
To že jsou to všechno designéři ještě neznamená, že se brání spolupráci, ba naopak, multusiciplinaritu mají jako mantru

ad příjemně v Upmuzeu – to je velmi subjektivní, já jsem se tam cítila dobře, vybalila jsem si např. na skleněný pult tašku, který zároveň sloužil jpro prezenatci děl, aniž by mě někdo upozornil, že se chovám nevhodně, taky jse, si pohodlně poseděla s novinama..leccos si osahala a to všechno naprosto svobodně nez dohledů agilních kustodek

to že BB není mimo budovy MG to je kapitola sama o sobě, která zřejmě souvisí s financováním, jinak to nechápu...

to, že k BB vyšly noviny, které zpřístupní poprvé v hostorii BB pozadí organizace akce rozšiřuje bezpochyby divákům obzory.....minimálně v případě hlavní přehlídky...doprovodné výstavy jsou výmluvné samy o sobě

jeden koncept BB – myšleno tak, že výběrová porota byla zároveň kurátorským týmem a řešila věci v podstatě od začátku až do konce, tedy až ke spolupráci na designu výstavy....pozitivně vnímám posun v oslabení soutěžní přehldíky ve prospěch ostatních výstav, které sice spolu vzájěmně nesouvisí a ani nemohou, ale ukazují různé problémy gd, to dříve nebylo....musel sis projít kvanta materiálů soutěžní přehlídky ve všech budovách MG, umístěných bez ladu a skladu v geografickém členění a to cos viděl na začátku sis jen těžko dal do souvislosti s tím, co vidíš o dvě budovy dál...býval to vizuální chaos
ucelenému dojmu a konzistentnosti soutěžní přehldíky přispívá právě opuštění témat, které se každé dva roky střídaly a zrušení instalace podle zemí.... soustředění se na jeden trendy problém, tedy primárně konceptuální autorské projekty pro kulturní instituce, knihy a jiné designéry iniciované aktivity ve finále působí kompaktně i když teda chybí alespoň pokus o interpretaci...to vlastně taky nebylo možné, neb nebyl nikdo, kdo by ji napsal

otázka udržitelnosti konceptuálního trendu se týká především funkce výsledných artefaktů v běžném provozu, galerii potom nevyjímaje, to je ale až druhý level....chystám se na esej na toto téma :-) ) až mi čas dovolí, mám to v hlavě



Díky za článek, dost často mi mluvil z duše. "Jako designérka bych se cítila frustrovaná z uniformity konceptuálního trendu, frustrovaná z toho, že nepracuji pro kulturní sektor. (...) Je snad pro grafického designéra méněcenné pracovat pro řezníka na rohu, pekárnu v ulici, firmu, která mě šatí nebo jiné ziskové či neziskové instituce, kterým důvěřuji?" Stejný dojem jsem měl z přehlídky i já. Nejdřív jsem byl otrávený, že jestli toto uvidí běžný návštěvník, co si pomyslí? Má tohle být to nejlepší z designu? Opravdu to nejlepší může být jen výtvarný katalog zaplacený z dotací? Ale asi to tak není, tohle asi nemělo být "Best of GD". Vnímám to tak, že přehlídka byla koncipována jednak jako osobní kurátorský výběr a zároveň jako ukázka jakýchsi hranic a extrémních poloh. Je to paradoxní, protože já sám jsem se na přehlídku dostal (ač jsem nedělal výtvarný katalog, ani corporate pro galerii, ale desku pro kamaráda). Asi jsem se jim hodil do krámu a do souvislostí.



Přidat komentář


jméno:

e-mail:

text: